Tak jsem se dočetla, že bez víry není ani výchova. Pak tedy vychovávat druhého člověka i sebe není nejen o tom, snít si, jaký by ten náš svět kolem nás a lidi v něm měli být, ale je to také o víře v to, že to lepší bude.
Hmm. Možná bych to vyjádřila dvojí naivitou - tou první, které se nesmíme dopustit, protože je z hlouposti a tou druhou naivitou, které se i přesto, že víme, o čem a jací lidé jsou, odvážíme. Odvážíme se věřit, že lidé jsou v jádru a v podstatě dobří, protože by jinak ani lidmi nebyli. A možná právě toto je ta víra, o které píšu v té první větě. Víra v dobro. Bez ní pak není ani výchova...
Otázka č. 24 záludná: Věříte, že svět a lidi kolem nás jsou ve své podstatě dobří?
Otázka č. 24 přemýšlivá: Souhlasíte s tím, že bez víry není ani výchova? A jak to je v současném světě? Co dnešní rodiče, matky, otcové? Věří ve "výchovu"?
Otázka č. 24 jen tak: Co Vy a svatý Mikuláš? Vzpomínáte na to, kdy jste v něj věřili?
2 komentáře:
Není tohle už 24. zastaveníčko? :)
Ano, je. Už jsem to opravila :-)
Okomentovat