6. 12. 2010

Putování čtvrté

Toužíme po lásce. Vlastně ani nevím - obyčejně se to tak říká. Možná je to skutečně tak.
Nebo toužíme po štěstí. Nebo po čem vlastně? Přiznám, se, ne vždy na to mám odpověď.
Nebo že bychom toužili pouze a jen po uznání?
Včera mi jeden moudrý pán napsal, že "neokolonalizmus, Haiti a miliarda lidí o hladu" o tom, že hledáme lásku a štěstí, nesvědčí.
Tak se vám tady všem přiznávám - nevím. Nevím, o čem my lidé v současné době dohromady jsme a jestli jsme někdy byli o něčem jiném.
Ale chci věřit, že ano. Že ten Mikuláš, jehož svátek dnes slavíme, v podobě lásky v lidech, - tak jak jsem psala včera, - skutečně přišel a že ta láska je v nás.
Ale vůbec nevím, co to vlastně je...

Otázka č. 4 smuténkově prosebná: Dokázali byste na mé otázky - po lásce a o lásce a o lidech - odpovědět? Po čem toužíme? Co vlastně od života a od ostatních lidí chceme?
Pokud jsou tyto otázky příliš osobní, nemusíte odpovídat.
Otázka č. 4 doufám, že normální: Co znamenalo paradigma, v němž byl člověk chápán jako imago Dei?

Žádné komentáře: