14. 12. 2010

Putování dvanácté

Venku je ještě tma, den se terpve probouzí ze svého spánku.
Z chodby je už cítit vůně ranní kávy, kterou mi po léta, den co den, vařívá můj otec. Je to takové každodenní a první zastavení - společná snídaně, společná ranní káva, a s tím spojené povídání o tom, co nás tento den čeká.
Můj otec se ve svých 84 letech každé ráno po naší společné snídani vypraví na obchůzku za svými nákupy. Ať je jakékoliv počasí, zima, léto, jaro, podzim, déšť, mráz, sníh, vedro, prostě kdykoliv. Prostě se oblékne a jde.
Kolikrát bych to sama na jeho místě vzdala a nechodila vůbec nikam.
Ale někam chodit je prý zdravé a udržuje to člověka při životě.
Tak i my putujeme. A je to zdravé a života "dajné." I když se někdy zdá, že spíše padáme, putováním stoupáme :-)
Tož pojďme...
Otázka č. 12 jen tak: Putujete rádi?
Otázka č. 12 závažnější: Co si myslíte, je pravdivá věta, že nemusíme být jinde, ale jiní?
Otázka č. 12 filosofická: Jak je Vám na té naší pouti?

Žádné komentáře: