Už se nám to blíží.
Advent je takové zvláštní období. Období čekání.
Celý život je vlastně takové velké čekání.
Nevím jak vy, ale já osobně pořád jako by na něco čekám.
A sama vlastně nevím na co.
Že by na to, až zmoudřím? Hm, někdy mám pocit, že "moudrá" jsem už byla. Teď už jen klesám.
Nebo že by na štěstí? To mám dojem, že také už jednou bylo a že se jen tak prošlo líně kolem.
Nebo že by na lásku? Té prý mám habakuk... jen vědět, co to je, to "kuk" a haba k tomu.
Na co čekám? Na co čekáme? Na co čekáte?
I v tom je doba předvánoční milá. Dává odpověď sama sebou. Proč se takto téměř přihlouple ptát?
Čekáme přece všichni na jedno jediné - na Vánoce.
A my, co tady jsme, k nim dokonce společně dnes a denně putujeme.
Tak pěknou cestu...
Otázka č. 9 sobotní večerní osobní: Jaký byl Váš nejmilejší dárek k Vánocům?
Otázka č. 9 s celosvětovou působností: Kdybyste byli kouzelnými dědečky, babičkami, a měli obdarovat pokud možno co nejvíce lidí, co byste jim dali?
Otázka č. 9 z dnešní přednášky: Co Vás osobně dnes dopoledne z přednášky nejvíce zaujalo? Která myšlenka, teorie, pojetí (čeho)?
Žádné komentáře:
Okomentovat