2. 12. 2010

Zastavení dvacáté páté

Ne všechno se dá výchovou předat. Ne vždy to umíme, zvládáme, ne vždy k tomu máme třeba sílu. Ale o jedné velmi důležité věci skutečně přesvědčena jsem, že ji ovlivňujeme z pozice těch, kteří vychovávají.
Je to chuť k životu.
To, jakým způsobem my sami "zvládáme" život, to je možné přenést i na ty, kteří jsou v naší blízkosti. Můj pozitivní pohled na svět může působit na probuzení pozitivního pohledu toho, kdo je v mé blízkosti. Můj vlastní styl humoru může ovlivnit ty, které vychovávám, k podobnému stylu humoru. Podobně mé úzkostlivé vnímání světa může vyvolávat obdobné úzkostné vnímání světa mých blízkých. Můj pesimismus a skepse taktéž...
Nejhorší na tom je, že si to často vůbec, ale ani trošku neuvědomujeme.
Otázka č. 25 zvídavá: Byla pro Vás osobně naše zastavení aspoň v něčem přínosem?
Otázka č. 25 zvídavá ještě víc: Myslím především v rámci pedagogiky jako takové?
Otázka č. 25 doplňková: Která otázka se Vám líbila nejvíce a která naopak nejméně?
A úkol na závěr: Prosím, nakreslili byste mi "svého" Mikuláše?

1 komentář:

Miriam Prokešová řekl(a)...

Dobrý večer, moc vám všem děkuji za Mikulášská zastavení, která mi prozatím došla. A také za Mikuláše - ještě nikdy v životě se mi jich nesešlo tolik.... :-)) Na každé další zastavení, které mi dojde, se moc těším. Některá jsou naprosto úžasná.
moc zdravím,
mp