Nevím jak vy, ale já putuji ráda. Tak nějak doslova. Boty mám toulavé... a nejen zeměmi, krajinami, městy a přírodou, ale také se ráda potuluji v myšlenkách a v představách. Svých i jiných.
O tomto a podobném putování je myslím i filosofie. Krásně to vyjádřil F. Guattari a G. Deleuze, když napsali, že "myslet znamená vždy sledovat let čarodějnice."
Tak my, když myslíme, sedáme na pomyslná košťata a prolétáváme se světem poznaného i nepoznaného, a vracíme se zpět do reality se zarudlýma očima... (tak nějak končí citát dvou výše uvedených pánů).
Jen nevím, proč ty zarudlé oči. Jestli z toho letu, nebo z toho myšlení, nebo z toho náhlého poznání nepoznaného a nepoznatelného.
Nebo možná jen tak z radostného pláče...
Kdo ví...?
Otázka č. 5 aby řeč nestála: Co Vy a čarodějnice? Respektive jejich let?
Otázka č. 5 vážná: Myslíte si, že je člověk spíše bytost transcendentní nebo naopak s nedostatky nebo - křehká bytost utkaná ze svých smutků a vzpomínek? A když, tak proč?
Otázka č. 5 aby řeč nestála: Co Vy a čarodějnice? Respektive jejich let?
Otázka č. 5 vážná: Myslíte si, že je člověk spíše bytost transcendentní nebo naopak s nedostatky nebo - křehká bytost utkaná ze svých smutků a vzpomínek? A když, tak proč?
Otázka č. 5 ještě vážnější: Může být radostný pláč?
Žádné komentáře:
Okomentovat