Mám předvánoční náladu na té naší malé předvánoční pouti.
Není to však způsobeno vánoční výzdobou v ulicích nebo stánky na náměstích. Je to v něčem úplně jiném.
Máme u nás doma ve stodole ne už jednoho, ale dva koně. Jeden je krásnější než druhý. Ale v tom ta předvánoční nálada také není, i když pravda, koně by mohli zvonit rolničkama a Vánoce tak přivolat.
Ale ani v rolničkách to není, protože je nemají. A tak jsem ne a nemohla na to přijít, proč mi ti dva koníci probouzejí představu Vánoc. Vždyť v Betlémě byl vůl a oslík (? - nebo ne?)
Až včera večer, když jsme od nich odcházeli, a venku bylo nádherně mlhavo a tajemno a sino (mami nerozplývej se, to je smog, řekl mi syn), a vánoční atmosféra na spadnutí, tak mi to došlo.
Vánoce - to není nic jiného, než ta pravá vůně sena. Opravdového, skutečného sena, tak, jak si ho pamatuji z dětství. A najednou to je opět tady - ta vůně chléva, hnoje, sena, zvířat... a zamrzlého sněhu. A kdesi v dálce maminka...
Toto je dětství, toto jsou Vánoce,
které se po létech vrátily v té své pravé podobě.
Otázka č. 7 světélková: Člověk je podle Komenského bytostí tří světel. Víte, jakých?
Otázka č. 7 světélkově humorná: Jsme - jste -učitelé. Svítíme?
Otázka č. 7 jen tak humorně doplňková: Máme čím?
Žádné komentáře:
Okomentovat