Někdy bych si přála být bohatým člověkem. Ne pro sebe, ale pro jiné. Musí to být fajn pocit, mít tolik peněz, že je můžete rozdávat druhým. A bez problémů.
Druhým lidem se ale dá rozdávat i něco jiného. Třeba dobrá nálada, úsměv. Pravda, když někomu chybí finance na přežití, tak mu dobrá nálada a úsměv moc nepomůže. Ale jsou lidé, kteří mají hodně, a přesto mají málo.
Kolikrát na to myslím, proč tomu tak je. A že to je někdy asi i projev úzkosti. A strachu. Že prostě může nastat situace, kdy nebude z čeho dál žít.
Je mi takových lidí, kteří jen úzkostlivě počítají, někdy docela i líto. Nemyslím si totiž, že mají šťastný život.
Štěstí je jít si světem volní jako ptáci, s pocitem svobody, nespoutanosti. A nikomu "kolemjdoucímu" přitom neublížit.
Ach jo.
Otázka č. 20 k zamyšlení: Jak zní první tzv. nutný postulát I. Kanta? A co so i tom sami myslíte?
Otázka č. 20 k zamyšlení ještě více: Jak zní tzv. druhý nutný postulát I. Kanta? A opět - co Vy sami na to?
Otázka č. 20 nejzamyšlenější: A třetí postulát? A co s ním? Věříte, že tomu tak skutečně je?
Žádné komentáře:
Okomentovat