Někdy je velice těžké rozpoznat, co je dobré a co je zlé. My lidé se prý v tom velmi často mýlíme. Chceme dobro - a působíme spíše zlé, aniž to víme, aniž to tušíme.
Zeptala jsem se jednou malých dětí ze 3. třídy základní školy, jak by popsali to, co není dobré, co je zlé.
Jeden malý klučina mi odpověděl, že zlo je jako černá tma a bílá mlha.
Byla jsem z toho docela zmatená a zeptala se ho, proč. Proč jako černá tma a proč jako bílá mlha?
"Protože ani v černé tmě, ani v bílé mlze nevidíš žádné světýlko," zněla jeho jednoduchá, logická, upřímná odpověď.
Kolikrát na to myslím - nevidět světýlko, světýlko naděje tam někdy a někde vepředu před námi, v životě, to je tma a mlha, to je zlé.
Proto možná Vánoce jsou svátky světýlek, svící, - svátky naděje. Zahánějí tmu. Tmu zla.
Takže co si přát? Ať na tom našem putování je prosvětleno... třeba jen malilinkatými světýlky, ale i přesto ukazujícími směr v temnotách.
Otázka č. 8 dobře míněná: Znáte nějakou (třeba i vlastní) definici dobrého a zlého?
Otázka č. 8 zjišťující: Co znamená výraz privatio boni?
Žádné komentáře:
Okomentovat