Mám někdy pocit, že zvířata mluví, a že k tomu ani nepotřebují řeč. Svými pohledy řeknou všechno.
Třeba - snažím se naší Tarušce (to je kobylka) nasadit ohlávku. A protože jsem malého vzrůstu, zpočátku jsem před ní poskakovala, abych jí dosáhla až nahoru na hlavu. A ona se tak na mne podívala a řekla: "Co blbneš, proč neřekneš, že mám sklonit hlavu?" A já odpověděla, ať ji tedy skloní. A od té doby nemáme problém.
Nebo Pusina - odložila jsem si před jeho box na zídku mandarinku. On, kůň, v domnění, že to je nějaký nový typ potravy pro něj, se do ní s chutí zakousl. A tváře se jak kakabus mi povídá: "Co mi to dáváš za hnusnou novotu? Fuj, vždyť to vůbec není dobré!" A vyplivl to. Další mandarinky se už ani nedotkl.
Nebo naši psi, ať odbočím od koní. Ráno je vypouštím ven ze dveří, a malý Pepan se na mne podívá a říká: "To jako myslíš vážně? Vždyť je tam zima"! A zacouvá zpět do předsíně. A já mu jen odpovím - a to si počkej, až bude sníh! A on s hlavou hrdě vztyčenou a s ocáskem nahoru a s ušima vznešeně stojatýma odcupitá zpět do jídelny a zaleze pod skříň, že to tedy jako ne, co si jako nemyslím...
Je to někdy skvělé popovídáníčko s těmi zvířaty.
A jak už jsem napsala - ani mi nedochází, že to jsou vlastně němé tváře.
Vždyť mluví pořád... A tlamičky (ani tlamy) nezavřou.
Otázka třináctá upovídaná: Myslíte si totéž co já, že si zvířata s námi povídají?
Otázka třináctá konkrétní (ze skript): Kdo řekl, že jsme bytosti s nedostatky a přirovnával nás tak k ostatním živočichům a jak?
Otázka třináctá divně prosvětlená: Dnes je svátek Lucie, v překladu "té, co nosí světlo". Jak vnímáme světlo ve filosofii výchovy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Dobrý den paní doktorko, sice nejsem již Vaše studentka, ale Váš blog navštěvuji pravidelně :)
Máme doma s manželem andulku.. a ty, jak je známo, se dokáží naučit mluvit.. Ten náš Aďa mluví jako kniha a někdy skutečně trefně. Nedávno při snídani mi seděl na rameni a já si mu postěžovala, že se mi nechce do práce.. a on mi svým sladkým hláskem odvětil.."šup, šup" :) a přitom se mi věnoval takový pohled, který jasně naznačoval, že to, co právě řekl, myslí skutečně vážně :) jsou ale také dny, kdy mluvit vůbec nemusí a jeho lumpovské oči mluví za něj. Takže s Vámi souhlasím, že zvířata s námi komunikují stejně jako lidé..oproti lidem jsou však zvířata upřímná :)
To je hezoučké. :-)
Nevím, možná se pletu. George Orwell - Farma zvířat. Karel Čapek a jiní.
Okomentovat