7. 4. 2012

Zastavení druhé: O samozřejmostech a pokladech

Samozřejmost a nesamozřejmost.
Ráno vstanu a samozřejmě si dám kávu s houskou nebo nějakým jiným pečivem, které mi už po dlouhá léta připravuje můj 86letý otec.
Vypustím ven psy a dám nažrat kočkám, i těm psům, a spol.
Opakuji tento rituál už hodně - opravdu hodně? - let.
Samozřejmé denní úkony, které vůbec samozřejmostí nejsou.
Lidé, věci, děje kolem nás nikdy samozřejmé nejsou, protože by vůbec být nemusely. A jednou nebudou. Protože v životě nestojíme nikdy na místě, pořád někam jdeme, i když se nám zdá, že stojíme.
A to, co je dnes samozřejmé, může být jednou tak nesamozřejmé, že by byl téměř zázrak, kdyby to opět bylo...


Otázka č. 2 k zamyšlení: Patří "samozřejmost" do oblasti mýtického pojetí člověka nebo spíše do některých jiných pojetí člověka? Jak byste to vysvětlili?
Otázka č. 2 náročná: Víte, kde kdo kdy řekl, že tam, kde jsou naše poklady, tam je i naše srdce?
Otázka č. 2 ještě náročnější (je to rozjezd k dalším otázkám :-) : Máme se v životě řídit hlasem svého srdce? V Egyptské knize mrtvých stojí: Řiď se hlasem svého srdce a nečiň více, než ti říká... Jak je to asi myšleno?

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Na poslední otázku odpovím jednoduše. Pokud chci prožít smysluplně život, vždy vyhraje srdce. Napadá mne pěkné přirovnání k této otázce. Poslechněte si Bachův koncert pro dvoje housle, smyčce a basso kontinuo d moll bwv 1043.



Peťka.

Anonymní řekl(a)...

Co to je smysluplný život? Je možné prožít život bezesmyslu? Člověk ztracený ve svém životě, žíjící beze smyslu, dává smysl životu jiných lidí. Srdce a mysl jsou spojité nádoby. Není dne bez noci.