Chtěla bych někdy opravdu umět chápat a vnímat. Trápí mě, že svět vidíme většinou jen svýma očima a ze svých úhlů pohledů. Jednou bych chtěla vyjít ze sebe sama a nebýt tak omezena sama sebou a svou pravdou, která může být jen domněnkou.
Mít tak "ducha poznání" a nechat si jím prosvětlovat svět... to by bylo něco. Už nic by se nemuselo odkrývat, protože vše už by odkryto bylo.
Ale možná by to zase bylo někdy až příliš jednoduché. Všechno vnímat a chápat a vlastně ani pravdu nehledat, protože už by to ani nebylo potřeba.
Život takto jasný by asi nebyl moc bolestivý, ale už by také nebyl životem.
Ne vždy tomu ale rozumím...
Otázka č. 18 udivená: Co si myslíte o pravdě?Existuje vůbec nějaká opravdová pravda?
Otázka č. 18 nedůležitá: Je věda pravdivá? A co je vlastně věda?
Otázka č. 18 zvídavá: Kdo řekl, že: "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého" a co si o tom Vy sami myslíte?
1 komentář:
Dobré ránko, Paní doktorko Prokešová. V poslední době se nestačím divit nad mým prožíváním našeho světa. Z něj usuzuju stejně jako ... teď nevím přesně kdo bral svět jako zrcadlení. Mám pocit, že Aristoteles... Žil v údivu, že? A tvrdil, že prožíváme ideje. Žiju tak taky. A podle toho ani nerozhoduju o tom, co se děje, jestli to je pravda nebo není. Stále zastávám názor, že moje pravda není pravdou pro druhé lidi. Každý má svou pravdu. Spíš mne ten svět zaráží. Respektive to, čeho jsou lidé schopni a pak se divím mým reakcím ...
Okomentovat