Tak jsem upekla velikonočního beránka. Což o to, peču vždy dvojího - jednoho masového a jednoho piškotového. Masový byl sněden už včera, tak dnes přišel na řadu ten piškot-kakaový.
Po obědě se všechny děti zvedly a někam šly. Zůstali jsme na chvíli sami, navíc s jedním štěnětem boxera, který mi byl svěřen na hlídání.
To štěně je hravé pako a navíc hluché. Takže hlídat ho je opravdu o nervy. A ten kakaový beránek mu asi fakt voněl. Dala jsem ho tedy do bezpečné vzdálenosti a výšky na piano, spokojená, že je v bezpečí.
Ale nebyl.
Po chvíli jsem slyšela strašlivý řinkot rozbitého porcelánového talíře. Vběhla jsem do jídelny zrovna ve chvíli, kdy se to nenažrané boxerské štěně krmilo hlavou toho beránka. Mám dojem, že sežral i mašličku....
Zbytek kakaového tělíčka jsem vybojovala. Však přijde tchyně - babička, bude jí chutnat :-)
Otázka č. 3 záludná: Žijeme v bezpečném světě nebo jsme jako ti "beránci" vedení k zabití?
Otázka č. 3 velikonoční: Čím jsou pro Vás Velikonoce?
Otázka č. 3 veselá: A co pejsci (a tchyně), mají si kde hrát?
2 komentáře:
Moc Vám děkuji za Vaše slova. Jsou neskutečně milá, vtipná, je v nich moudro, dokáží pohladit. To všichni potřebujeme.
Děkuji Petra.
Krásný dobrý večer Paní Prokešová. Beránek vedený na porážku. Nevím, zda to tak nazvat. Životem vede klikatá cestička a kam až nás dovede, jestli k porážce nebo k poznání a dozrání, toť otázka. Je mi smutno. Zjistila jsem, že už nejsem to malé dítě ikdyž bych jím být chtěla. Tak strašně bych chtěla. Chtěla bych neustále věřit lidem i tomu, že jsou lidé dobří, tak jak nám říkáte, ať alespoň věříme v dobro dětí. Já jsem tak blbá, že věřím i dospělým - profesorům a středoškolským učitelům, kteří mne taky vyučují i svým bývalým učitelům, kteří už učí mou dceru. Škodím sobě. Takže asi jdu na jistou porážku. Jsem tak strašně blbá až si kolikrát říkám - jestli to mám za potřebí. Lidé o deset let mladší se mi smějí, protože prostě nejsem normální. Asi jsem fakticky odsouzena k věčnému posměchu. Což jsem byla vždycky. Co naplat? Nic.
Petra B.
Okomentovat