Zastavení šesté: člověk

Někdy přemýšlím, kdo vlastně je člověk.
No kdo - to tak divně zní - spíše: kým je člověk.
Přiznám se, že v tom pořád nemám tak zcela jasno. A možná také proto se mi líbí myšlenky některých filosofů, kteří (při vší úctě k nim) podstatu člověka spíše zakrývají než odkrývají. Protože to je zábavné pozorovat a přemýšlet nad některými jejich výroky o člověku, ve kterých občas marně hledáte smysl.
Ale jedna citace se mi líbí moc, a proto ji i často opakuji. Je to ze Starého zákona, kde je psáno, že člověk: "... je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud..."
Často si připadám, že skutečně žiji mezi přeludy... a přemýšlím, jestli já samotná nakonec nejsem jen nějakým přeludem.
Ale pak si vzpomenu na křehkou bytost, utkanou ze smutků a vzpomínek, a dojde mi, že smutky a vzpomínky přeludem nejsou.
Nebo že by ano?

Otázka č. 6 hloubavá: Co si myslíte o člověku a o lidech?
Otázka č. 6 ještě hloubavější: Dokázali byste vyslovit svou vlastní "definici" člověka?
Otázka č. 6 ještě ještě hlubší: A co vlastní definice dítěte? Troufli byste si?

P.S. Nevím proč, ale nějak mi blbne počítač, omlouvám se, že dnes nejsou otázky vyznačeny tučně a kurzívou.... Až se mi to "rozjede", opravím to...