holub a ne-bezpečí

Ne, že bych chtěla psát jen o zvířatech, ptácích a tak. Ale dnes mi to opět nedá...
Stála jsem dnes odpoledne na zastávce trolejbusu a pozorovala holuba, jak bojuje na chodníku s kouskem odhozené koblihy. Jak do ní kloval, odlétávaly její kousíčky i směrem na cestu nebo hlouběji k nám, čekajícím na příjezd a odvoz. Byl tam sám a z koblihy měl očividně radost. Chutnala mu. Několikrát sice vběhl do vozovky, ale vždy, když nějaký trolejbus či autobus přijel, držel se hezky zpátky. Když to z výfuku autobusu zasyčelo a autobus odjel, docela srandovně se nadmul a důstojně odkráčel jako vítěz.
Pak ale přišla na zastávku nějaká paní se psem. Nebyl nijak veliký, ale byl to pes. Ne autobus, ne trolejbus, ne osobní auto, jejichž nebezpečí není tak zřejmé, ale malý pejsek, který si holuba zvědavě prohlídl, a tím už nebezpečný byl.
Holub nechal koblihu koblihou, a jal se odklidit do bezpečí. Jinak přímo do jízdní dráhy všech možných či nemožných dopravních protředků DPO.
Hrklo ve mně. Protože mnou očekávaný trolejbus přijížděl, aniž ten holub mínil změnit své stanovisko. Připadlo mi nedůstojné udělat na to zvíře kšá kšá, když si předtím tak hrdě vykračoval. Jenže ten pes tam byl taky, a trolejbus za jeho prdélkou rovněž. Ten pes by mu neudělal nic, trolejbus jistojistě ano. I zamyslela jsem se - že tak je to i s námi. Často se bojíme tam, kde nám nic nehrozí, a tam, kde máme nebezpečí s prominutím za zadkem, jsme úplně klidní a bezstarostní.
Už jsem viděla z toho holuba - víte co - ale stalo se v ten okamžik pro mne něco nečekaného. Ten holub na poslední chvíli vzlétl a zmizel v nedalekých korunách stromů. Při strachu o něj jsem totiž úplně zapomněla, že holub tak nějak umí i létat..
No jo, no.
Hlavně, že to dobře dopadlo.

Otázka č. 18 možná zcela nesouvisející: Proč je holub(ice) symbolem míru?
Otázka č. 18 zdánlivě související: Je strach o někoho součástí výchovy a péče?
Otázka č. 18 záludná: Bojíte se často?