Na světě je i tak prostě moc hezky. Sice mluvíme o divném světě a nepochopitelných lidech, o relativitě obojího, ale co to je proti nečekaným situacím.
Třeba - v úterý pršelo, pak sněžilo. V květnu, ale co by ne. Prošla jsem se nad ránem posekanou trávou na naší zahradě a pak, v těch stejných botech, jela do práce.
I všimla jsem si před vchodem na univerzitu (u nás v Mariánkách), že s sebou nesu naši trávu. A protože tam je vždy při dešti poměrně dosti kaluží, nenapadlo mne nic jiného, než si ty boty v jedné z těch kaluží prostě vycákat a tím i vyčistit.
Moc dlouho jsem o tom nepřemýšlela (spěchala jsem), takže se myšlenka poměrně rychle proměnila v čin.
I šel kolem vědec kolega, který si do mne rád rýpe kvůli zálibě v "nevědecké" filosofii. Řekl: "Je, Miriam, filosof! Ta nejen, že se vznáší v oblacích, ale dokonce se cáká v kaluži jak malá holka. Jako vrabčáček!" A smál se tomu všemu nahlas a na celé kolo.
A já v tu chvíli nevěděla - mám to chápat jako poctu nebo jako urážku?
Přiklonila jsem se k tomu prvnímu. Už i proto, že botky trávochodky jsem i tak a přesto zdárně od té zeleně očistila...
Otázka č. 8 ledabylá, ale nesmírně vážná: Čím se vyznačuje dětství?
Otázka č. 8 milá: Vzpomínáte na své dětství rádi a s láskou k dítěti, kterým jste byli?
Otázka č. 8, vonící dětstvím: A co na to vrabčáček v kaluži?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Moc hezké (půvabné a milé)
Vaše studentka Katka
Okomentovat