po pouti - vylévání z břehů

Hm, také se mne někteří ptáte na mne samotnou a jak to vše stíhám. Buďte v klidu, je to jen zdání. Nestíhám, ale nenudím se.
Ale když mám někdy pocit, že toho je opravdu moc, vzpomenu si na paní Dr. Jiřinu Prekopovou. Je jí už více než 80 let a měli byste vidět, jak vitální, plná života, elánu, neúnavná je na svých přednáškách! Klobouk dolů, říkáte si. A pak - jak to dělá?
Při posledním setkání jsem pochopila. Ona totiž ví, proč co dělá. Ví, že čas je jen relativní a že čas je dar, který nesmíme promarnit. Nemluví o tom nahlas, nerozebírá to, ale vy to z jejího konání a činění cítíte. Ještě jsme tady - a protože tady jsme, je třeba pracovat, vydat se těm druhým naplno...
F. Nietzche ve svých Nečasových úvahách na jednom místě píše, že opravdu veliký člověk je ten, který se vylévá, mnohdy nedobrovolně, nechtěně a nezadržitelně jako voda z břehů...
Takovým člověkem je paní Dr. Prekopová.
Jsem ráda, že jsem ji mohla potkat a že ji znám.