Filosofie - lépe řečeno, filosofická antropologie, podává celkem vyčerpávající přehled různých pojetí člověka. Také ve filosofii výchovy se tímto "vyčerpáváme", řekla bych celkem do sytosti.
Jdu naší zahradou prosluněným, trošku chladivým ránem. Tulipány i narcisy už odkvetly, stejně jako rozložitá třešeň a višeň již shodila svou bílou krásu.
Někde ve větvích nad hlavou zpívají ptáci a naše kočky se mi pletou pod nohama, které mám zcela mokré od ranní rosy.
Je nádherně - tak, že se to ani do jednoho srdce nevejde.
Někde odněkud kokrhá kohout a sousedovic houser ohlašuje, že už je ráno.
Z naší stodoly zařehtali koně, kteří mne slyší a také z dálky zdraví.
A doma za dveřmi vyjí dva maltézáčci, které jsem nevzala s sebou a oni teď z toho smutní.
Zastavuji se nad celým políčkem pomněnek, které si tady vyrostly na zahrádce samy od sebe jen tak, a jsou snad ze všech květin nejkrásnější.
O čem, že jsem to chtěla psát? O pojetí člověka?
Tak tady ho máte:
Člověk je tvor naplněný krásou, která ho přesahuje...
Otázka č. 4, založená na vědomostech: Jaká znáte paradigmata a s tím související pojetí člověka?
Otázka č. 4 hravá: Jaké paradigma převládá ve Vás?
Otázka č. 4 okrajová: A co na to pomněnky v trávě? V ranní rose? Měly by se vyhnout kose (ach jo, doba postoupila - sekačce?)?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Vy jste ale rychlá, ještě jsem přemýšlela nad dotazy, co byly předtím, dopsala si odpovědi, zavřela dokument, pro jistotu se podívala, co je tu nového a ejhle, další tři zadumané otázky. A děkuji za ně.
Okomentovat