u cesty

Chtěla bych si jen tak někdy sednout na bobek u cesty a koukat na svět kolem.
Sednout si do trávy a nic neřešit.
Jen si tak prostě být.
Nechat plynout. Volně jen tak.
Vnímat krásu kolem a nepřemýšlet, proč krása je krásou, výhra výhrou, věda vědou, život životem, prohra prohrou.
Hm - mám to napsat? Láska láskou.
Jen si tak prostě sedět u cesty, sedět, nechávat plynout - a být si.

Otázka č. 12 k mírnému zamyšlení: Jak to je s chutí žít?
Otázka č. 12 naivní: A je opravdu dvojí naivita naivní?
Otázka č. 12 poněkud transcendentní: Jak rozumíte tomu, že my sami přesahujeme sami sebe? a můžu takto sama sebe "přesáhnout", sedíc si jen tak (na bobku) u cesty?
Otázka č. 12 legračně zvídavá: Co je asi myšleno tím "bobkem"?