26. 5. 2011

po pouti - o "krásném" světě

Venku je opravdu krásně.
Na světě je krásně.
Po dlouhé době se věnuji kytkám na naší zahradě. Pravda, nad některou houští jsem musela chvíli přemýšlet, co to jako je a proč tu plevelnatou spoušť sekačkou objíždím, ale květiny jsem tam nakonec vždycky našla. A dala jim tak prostor a vzduch.
A tak koukám na svět, na zahradu, na květiny a keře a stromy a oblohu, a mráčky a sluníčko a brr, říká mi syn, sedící teď vedle mne, nepiš takový kýč :-)
Když se ale zrovna cítím téměř "kýčovitě" šťastná.
Tak nic. Jdu dál hledat květiny v trávě a slunce na obloze a dobro v lidech..
Brr, říká můj syn
svět je o něčem jiném.
Ne, není...

nebo je?

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Když jsem občas doma nadhodila nějakou "kýčovitou" otázku z Májové pouti, tak to můj šestnáctiletý syn komentoval větou :"Co to meleš?"
Takže pro dnešní mládež být "kýčovitý" není zrovna "in". Ale i ta dnešní mládež (až už nebude mládež) stejně jednou pozná, že ty "kýče" jsou na světě to nejhezčí...L.