před vrcholem kopce

Aj, tak to je ten pomyslný úsek před vrcholem naší poutě...
Odpouštění.
Co se odpustit dá, co se odpustit může? Je něco, co se odpustit nesmí?
Můžeme odpustit zlému, že je zlé? Je to vůbec možné?
Nemůžeme - nebo můžeme - zavírat oči před tím, kdo ubližuje, kdo ničí, kdo zabíjí? Odpustit tomu, kdo zabíjí?
Když mi někdo dá ránu, první reakcí je ránu vrátit. Když na nás někdo křičí, chce se nám taky křičet. Když někdo zabíjí - chce se nám taky zabíjet?
Jednou skupina Romů napadla jednoho z mých synů. Líčil mi, jak jej strhli k zemi a kopali do hlavy. On byl v pohodě, ale mně se sevřel žaludek. Strachem i zlobou.. Jakým právem někdo ubližuje někomu jinému? Někomu, koho milujeme?
A jakou "silou" toto odpustit?
Láskou? Je možné odpustit zlu láskou k těm, kdo ho dělají?
Proto je odpouštění božské. Člověk ho není schopen. Nevidí do srdcí lidí, nevidí do příčin. Proto ta věta na kříži - "odpusť jim, nevědí, co činí." Nevíme, co činíme, i když zabíjíme? A zastavíme zlo zlem, zastavíme zabíjení zabitím? Válku válkou? Samotná historie nám říká, že ne.
A tak stojíme ve svých životech, ve svých poutích, před těmito obrovitými, na první pohled nezdolatelnými kopci. Kopci odpuštění...
Nedojdeme k cíli ani na vrchol, pokud se nepokusíme je zdolat. Pokud se nepokusíme odpustit... i tam, kde to na první pohled pro člověka není možné.

Tak mne toto téma pohltilo, že nevím, na co se zeptat... Napadají Vás nějaké otázky? Nepřehodíme si pro dnešek "role" - chcete se na něco zeptat Vy mne?
P.S. Jen tak na okraj - podívala jsem se teď na statistiku, je Vás teď "přítomno" 106 čtenářů (zdravím Vás), a celkem za dnešek tady bylo kolem 551 lidí. Jestli dostanu 551 otázek, umřu :-))

Tak jo, aby Vám nebylo po otázkách smutno, tak se přece jen zeptám:

Otázka č. 21 smuténkově milá: Podařilo se nám v naší pouti vzlétnout na koštěti čarodějnic?
Otázka č. 21 rozmarná: A můžeme létat, pokud jdeme? :-)