vlaštovky

Dnes se stalo něco zvláštního. Něco, co mi udělalo velikou radost.
Vrátily se k nám vlaštovky.
Doprovázely mne na našem dvorku téměř po celé dětství. Bývaly svědky mých dětských her. Sedávaly na drátě nad naším dvorkem, hnízdo si stavěly ve chlívku pod stropem nad ovečkama.
Ale jednoho jara se k nám už nevrátily. Před 25 lety tady byly naposled. Bylo to v roce, kdy zemřela moje maminka. Od té doby se u nás vlaštovky neobjevily už nikdy. Natož aby hnízdily...
Vím, je to maličkost, ale mne to celou tu dlouhou dobu trápilo. U sousedů i jinde na ulici byly, u nás už ne. Nevím proč, neznám odpověď.
Až dnes. Šla jsem k večeru ze zahrady, a málem jsem zůstala na dvorku jako přibitá. Na drátě nad naším dvorkem seděly a švitořily - vlaštovky!
Jak málo - a přitom jak hodně - stačí k radosti...
Jen škoda, že mi nemohou říci, proč se tak dlouho neobjevily a kde po celou tu dlouhou dobu byly.
A vím, dnes večer před usnutím budu více než kdy jindy myslet a vzpomínat na dětství, na vlaštovky a na maminku...


Otázka č. 17 jen zdánlivě posmutnělá: Jak vnímáte práci smutku a práci vzpomínek?
Otázka č. 17 křehká: Je člověk křehkou bytostí? Myslíte si, že jaké si to udělá, takové to má?
Otázka č. 17 podstatná: Jaký je rozdíl mezi bytostnou láskou a láskou podmíněnou?