18. 12. 2007

18. adventní zastavení

Nechte věci volně plynout, nečiňte jim násilí - bylo prý životní krédo J. A Komenského. Když toho máme hodně, nestíháme, nevíme co dříve - nelámejme to přes koleno. Neřešme, co je neřešitelné, čas jako voda plyne dál a on vše zahojí, zacelí rány, s jeho odstupem vše vypadá pak jinak. Nevím jak Komenský, ale já zrovna tady toto nedokážu. Řeším, nepouštím problémy z hlavy, nechávám se jimi pohltit, nenechávám nic plynout, přemýšlím a trápím se. Svůj problém prostě nepustím, ne a ne, jako kdybych se bála, že by mi snad i utekl... V plynutí času se stavím proti němu a nestíhám a nevnímám, že plyne.
Tak nevím, pane Komenský, musel jste být asi taky trošku takový. Nebo jste všechna svá díla a životní osudy řešil lehce, s nadhledem, nechával jste to plynout, nečinil jste věcem násilí - a šlo to? Asi ano.
Ale když někdy padám pod tíhou povinností (jako ten osel z pohádky) a zdá se mi, že to neustojím, proletí mi hlavou jiná Komenského myšlenka - Pták k letu, kůň k tahu a člověk ku práci. A tak pracuju, a nedivím se, protože nejsem ani pták ani kůň. Teda aspoň doufám.
A je to. Aneb slovy D. Diderota: Je lépe opotřebovat se, než zrezivět.
18. adventní otázka:
Došli jste až sem? Dneska si dáme trošku podivnou otázku. Vzpomenete si ještě na svou první nebo nejoblíbenější říkanku z dětství? Dokázali byste napsat její text jen tak, z hlavy? A jaká byla první knížka, na kterou si z dětství vzpomínáte?
A vzkaz pro všechny, kteří jsou tady se mnou a se kterými se navzájem provázíme adventem - odpovědi na adventní otázky si budeme limitivat datem 29. 12. 2007 a dáme si i hodinu - do 20.00 hod. odesláním na můj pracovní e-mail. Souhlasíte?

Žádné komentáře: