Je to takové zvláštní.
Na adventním věnci je již zapálena druhá svíce, to na znamení již druhé adventní neděle. Andulky na bidýlku si o něčem vážně štěbetají, psíci poléhávají v košíku a kočky se na mne dívají oknem zvenčí. Asi bych měla začít péct nějaké to cukroví a možná i perníkový domeček, aby se navodila atmosféra. To kdysi dávno v mém dětství bývalo již v tuto dobu vše napečeno, ne jako teď. Chodívala k nám teta - hned zrána zasedla u nás v kuchyni za stůl, rozválela těsto a peklo se a peklo až do večera. My děti jsme cukroví skládaly do velké krabice. Nikdo neuměl tak skvělé vanilkové rohlíčky, ani pusinky nebo linecká kolečka jako tentkrát teta s maminkou a s babičkou.
Kde je dnes teta, babička, maminka? Kam se poděla ta vůně jejich cukroví? Možná - možná někde v nebi nebo v nějakém jiném světě, v nějaké jiné realitě, možná tam teta z mého dětství přichází hned zrána, usedá za stůl, babička s maminkou jí jako tenkrát pomáhají a vůně cukroví tam opět všude voní, tak jako tenkrát tady na zemi.
Možná.
Nebo taky možná, že když rozválím těsto, pomoučím si ruce a začnu tvarovat rohlíčky, kolečka, srdíčka a měsíčky, budou tady všechny opět se mnou, budou se tiše dívat a vnímat tu tajemnou vůni Vánoc, které každoročně znovu a znovu přicházejí....
A andulky na bidýlku si budou o tom štěbetat, psíci snít a kočky v údivu vše pozorovat.
A vše bude tak, jak to má být.
9. adventní otázka
Jak se dají charakterizovat cíle výchovy? A jak s tím souvisí pojem životní zdatnost? A proč v souvislosti s cíli hovoříme také o kvalitě života? Možná už chápete, proč může být pedagogika důležitá a užitečná. A co teprve vánoční cukroví... to když zavoní
Žádné komentáře:
Okomentovat